5 tipů, jak překonat strach z dětské stomatologie

Strach z dětské stomatologie je běžný - nejen u dětí, ale i u rodičů. Mnoho dětí pláče, odmítá sednout do křesla, nebo se schovává za rodiče, když slyší slovo „zubní lékař“. A co rodiče? Často se cítí bezmocní, vinaří si, že dítě má strach, nebo se bojí, že ho nějak poškodí. Ale strach není přirozený, je naučený. A to znamená, že ho lze překonat. Ne tím, že dítě zahnáte do kliniky a necháte ho tam. Ale tím, že mu pomůžete pochopit, co se děje, a pocítit bezpečí.

1. Začněte s příběhy a hrami, ne s návštěvou

Nechte dítě získat zkušenost s tím, co je zubní lékař, předtím, než vůbec nastoupíte do kliniky. Přečtěte si spolu knížky jako Zubní lékař je kamarád nebo Co se děje u zubního lékaře?. Hrajte si hru „zubní lékař“ s panáčky. Nechte dítě, aby si zkusilo být lékařem - dává to kontrolu. Když dítě ví, co se stane, nebojí se toho, co nezná. Výzkum z University of Michigan ukazuje, že děti, které si před návštěvou přečetly knížku o zubním lékaři, byly o 68 % méně nervózní než ty, které ne.

Neříkejte: „Nepláč, to je jen zubní lékař!“ To dítě slyší: „Tvoje pocity nejsou důležité.“ Místo toho řekněte: „Vím, že to může být trochu divné, ale já jsem tady a všechno bude v pořádku.“

2. Vyberte dětského zubního lékaře s péčí o děti

Není všechny kliniky stejné. Některé jsou jako nemocnice - bílé, chladné, s křikem. Jiné jsou jako hřiště - barevné, s hračkami, animovanými filmy na stropě, hudebními zvuky. Hledejte lékaře, který má speciální výuku v dětské stomatologii. Ti nejen léčí zuby, ale vědí, jak mluvit s dítětem, jak ho uklidnit, jak mu vysvětlit, co dělá.

První návštěva by měla být jen „poznávací“. Bez vrtání, bez vytahování, bez nátlaku. Stačí, když dítě sedne v křesle, uvidí nástroje, slyší, jak zvuky vypadají, a dostane malou sladkost na konci. To není „zbytečná“ návštěva - to je investice do budoucího klidu. Většina dětských zubních lékařů v Česku nabízí první návštěvu zdarma nebo za symbolickou cenu. Využijte to.

3. Nehodnoťte, nekáráte, nevyhrožujte

Nikdy neříkejte: „Když nebudeš chodit k lékaři, tak ti vytáhnou všechny zuby!“ Nebo: „Tak se nechováš jako velký chlapec!“ Tyto věty nezničí strach - vytvoří traumu. Dítě se naučí: „Zubní lékař je něco, co mě trestá.“

Stejně tak neříkejte: „Nechci, abys se bál.“ To dítě slyší: „Můj strach je špatný.“ Místo toho řekněte: „Je v pořádku se bát. Já jsem se taky bál, když jsem byl malý. Ale teď vím, že to nebolí.“

Pokud se dítě odmítne pohnout, nezatlačujte. Zastavte se. Příště se vrátíte. Neztrácejte trpělivost. Každé dítě má svůj temp. Některým stačí tři návštěvy, jiným deset. Důležité je, aby se cítilo bezpečně.

4. Buďte přítomní, ale ne příliš

Řada rodičů si myslí, že musí sedět vedle dítěte během léčby. Ale v mnoha případech to dělá situaci horší. Dítě hledá v rodiči zdroj bezpečí - a když vidí, že rodič je nervózní, tak se nervózní stane i ono.

Nechte lékaře vést. Pokud je dítě klidné, můžete zůstat. Pokud je nervózní, většina dětských klinik má zvláštní způsob: rodič sedí venku, lékař hovoří dítěti přes hlasitý systém, a když dítě potřebuje, tak se ozve: „Máš rodiče venku, když chceš, můžeš je zavolat.“

Na druhou stranu, pokud dítě vyžaduje vaši přítomnost, zůstaňte. Ale nezakřičte, nezaklíchejte, nezakrčujte oči. Buďte klidní. Dýcháte pomalu. Sledujte, jak lékař komunikuje. Většina dětských stomatologů používá techniku „tell-show-do“: řeknou, co udělají, ukážou nástroj, pak to udělají. To je klíč.

5. Slavte úspěch, i když je malý

Po každé návštěvě, i když to byla jen prohlídka, slavte to. Ne většími dárky. Ale pravdou. „Byl jsi skvělý, že jsi seděl tak klidně.“ „Moc jsem se těšil, že jsi se nebojel.“ „Děkuju, že jsi mi důvěřoval.“

Sláva není o bonbónech - je o tom, že dítě ví, že jeho úsilí je vidět. A že se něco děje, co je v pořádku. Pokud dítě prošlo léčbou, napište mu malý příběh: „Dneska jsi byl hrdina. Zuby ti byly trochu bolestivé, ale ty jsi neplakal. A víš co? Tvoje zuby teď jsou silnější než kdy dřív.“

Pokud se dítě bude chtít vrátit, neříkejte: „Už to bylo.“ Řekněte: „Už víš, jak to funguje. A příště to bude ještě jednodušší.“

Co dělat, když se strach vrátí?

Strach se nevyhodí jednou a navždy. Někdy se vrátí po nemoci, po zlomeném zubu, nebo když dítě vidí, jak se jiné dítě bojí. To je normální. Neříkejte: „Ale už jsme to projeli!“ Místo toho řekněte: „Vím, že to zní znovu strašně. Ale pamatuješ si, jak jsi to zvládl naposledy? To znamená, že to zvládneš i teď.“

Nezapomeňte: dětská stomatologie není o zubech. Je o důvěře. O tom, že dítě ví, že někdo ho nesmí vyslechnout, ale že ho i slyší. A že se s ním zachází jako s člověkem, ne jako s pacientem.

Co dělat, když se dítě odmítne pohnout?

Nezatlačujte. Nevyhrožujte. Nezavírejte dveře. Místo toho:

• Sežeňte si čas. Vraťte se za týden. Ne za den.
• Přečtěte si znovu knížku. Hrajte hru „zubní lékař“.
• Požádejte lékaře, aby vám poslal obrázek svého kanceláře nebo video, jak pracuje s jinými dětmi.
• Pošlete dítěti malý dopis od zubního lékaře: „Ahoj, já jsem doktor Martin. Těším se, že tě jednou uvidím. A víš co? Mám i hračky.“

Největší chyba? Závěr, že „dítě je příliš strašlivé“. Ne. Dítě je jen nevyslechnuté. A to se dá změnit.

Co dělat, když už jste někdy přišli na špatné zkušenosti?

Když dítě přišlo na kliniku, kde ho někdo vytáhl bez vysvětlení, nebo ho drželi proti vůli - to zůstane. Ale to neznamená konec. Stačí jedna dobrá návštěva, aby se všechno změnilo.

Najděte jiného lékaře. Nezakážte dítěti mluvit o minulosti. Místo toho řekněte: „To bylo špatné. Ale teď máme nového lékaře, který ví, jak to dělat jinak.“

Nejlepší léčba pro traumatu není lék. Je to bezpečí. A to můžete dát dítěti každý den.

Co si pamatovat?

• Strach z dětské stomatologie není vada - je to reakce na neznámé.
• Příběhy, hry a klidná komunikace jsou silnější než nátlak.
• Dětský zubní lékař není lékař, který vytahuje zuby - je to ten, kdo dítěti dává důvěru.
• Sláva za malé úspěchy vytváří trvalou důvěru.
• Nikdy neříkejte: „Nechci, abys se bál.“ Řekněte: „Vím, že to může být strašné. Ale já jsem tady.“

Zuby dítěte nejsou jen kusy kosti. Jsou důvěrou. A důvěra se nezíská vrtáním. Získá se tím, že dítě ví, že je v bezpečí.