Co to je kaz?

"Kaz?! Co je to?" aneb Vzhůru do oblak

Kaz. Takový zvláštní třípísmenný výraz, který se v naší češtině nevyskytuje každý den, že? Mnoho z vás se teď možná ptá: „Lenko, to je nějaká kočka, nebo pes? Nebo snad pečivé? Anebo předmět, kterým se lze praštit do hlavy, když na něj člověk nešťastně narazí?“ No, docela by mě bavilo vidět, jak se někdo praští do hlavy kazem, ale bohužel vás musím vyvést z omylu: Kaz je vlastně kousek oblaku, který se může vyskytnout opravdu kdekoli. Ano, máte správně, je to opravdu podmíněné meteorologické jev, který může být i zvláštním zážitkem!

Ehm...Kaz? A jak ho tedy poznám?

Stručně řečeno, kaz je malý, téměř hmatatelný kousek oblaku, cestující sám za sebe. Kdo by si pomyslel, že vidíme malý útržek oblaku, který se odlomil a dobrodružně se vydal na cestu? No já bych teda určitě ne! Ale pokud jde o identifikaci kazu, je třeba se zaměřit na několik klíčových faktorů. Nejdříve a především je třeba rozpoznat jeho jedinečnou strukturu a vzhled - kaz je malý a vypadá jako koule nebo ovál. Je také bílý, jako vata, a může mít různé rozměry a tvary.

Ještě, když jsem jako malá holčička chodila do školky, tak jsme se s kamarádkou Martinkou brodily lesem a najednou Martinka začala ukazovat prstem do vzduchu. Myslela jsem, že nás chce opět napálit o nějakém strašidelném duchovi, jako to dělala většinou. Ale tentokrát se mi v tom jejím upřeném pohledu zdálo něco jiného. Martinka byla vždycky ta rozumějící, tak věděla o všech možných jevech a věcech. A ona mi ukázala právě na kaz. Tehdy jsem ještě nevěděla, co to je, jak se jmenuje, ale vypadalo to, jako by se obláček rozhodl sestoupit z nebe a pozdravit nás. Od té doby, kdykoli vidím kaz, vzpomenu si na tu dětskou radost a vzrušení ze setkání s obláčkem.

"Aha, a kam se tedy podívám?"

Často když se lidi ptají, kde mají hledat kaz, tak odpovídám, že tady u nás v České Republice je to dost těžké, protože naše obloha je většinou poznamenaná nepříjemnou šedivou barvou. Ale pravda je, že kaz můžete potkat kdekoli, ať už je to na otevřené pláni, na vrcholu hory, nebo dokonce přímo ve vašem městě. Já sama jsem měla tu čest s kazem setkat se hned několikrát a vždycky to bylo něco nesmírně vzrušujícího.

Nálada z cloudy- cesta k objevení kazu

Když mluvím o kazech, mám na mysli ten výjimečný okamžik, který se může stát komukoli z nás. Je to takový ten okamžik, kdy se nám z ničeho nic přihodí něco, co nás úplně odrovná. Například když jdeme takhle po ulici, zamyšlení, zahledění do svých myšlenek, a najednou nás něco praští do hlavy. A to něco je kaz. A my se na chvíli zastavíme a podíváme se, co to bylo. A pak to uvidíme. Ten malý bílý obláčkový útržek, plující kolem nás jako nějaká lehká chmýří. A v tu chvíli se nám něco změní. Najednou nás zaplaví pocit štěstí a nadšení, protože jsme právě viděli něco, co se vidí jen velmi zřídka.

Je to něco, co může být předmětem našeho nadšení a úžasu. Ale zároveň nám připomíná, jak jemná a křehká je naše planeta a jak důležité je ji chránit. A právě to je něco, co mě na kazech fascinuje a co mě přimělo se o ně začít zajímat. Takže pokud se někdy ocitnete pod otevřenou oblohou a uvidíte malý bílý obláček, plující kolem vás, nezapomeňte se na něj podívat. Možná právě potkáte kaz a zažijete okamžik, na který budete dlouho vzpomínat.